Právě prožíváme jedno z nejkrásnějších období v roce. A protože vše souvisí se vším, přinášíme Vám alespoň pár zajímavostí období adventu. Advent není jen měsícem před Vánoci, ale je také úžasným a magickým obdobím plným záhadných bytostí a jejich svátků. Je to i období těšení, rozjímání a velkých vánočních příprav. K adventu patří zdobení našich bytů, chalup, zahrad a vlastně všeho, co nás obklopuje. Toužíme si užívat lásku, pohodu a krásu. Zkrátka advent je pro mnohé z opravdu nás nejkrásnějším obdobím v roce.

Nastává vždy pravidelně, přesně čtyři týdny před Vánoci a je obdobím rozjímání a nových nadějí. Historicky lidstvo očekává narození malého Ježíška, a tím i příchod svého spasitele. Proto se také toto období nazývá latinským slovem adventus – příchod nebo doba očekávání.

Tradice adventního věnce

S příchodem křesťanství na naše území se také objevují první zmínky o významu ohně a plamenu svíčky jako symbolu věčného světla, naděje a Boží lásky. O adventu jako takovém nacházíme zprávy již v 5. století, kdy si lidé začali zapalovat svíčky, aby si přinesli toto Boží světlo také do svých domovů, kde je mělo chránit a přinášet jim světlou budoucnost a naději. V těchto dávných a tak trošku i temných časech měl tento malý plamínek hluboký význam. Přinášel naději uprostřed zimy, která bývala dlouhá, mrazivá, mnohdy tajemná a plná záhadných bytostí. Toto období s sebou přináší mnoho drobnějších svátků, které se váží ke křestním jménům a jejich nositelům z řad svatých.

Advent v dnešní podobě se historicky objevuje až v 11. století. Vymezují jej čtyři adventní neděle před Vánoci, a to železná, bronzová, stříbrná a čtvrtá neděle nazvaná zlatou. Na takovém věnci jsou obvykle čtyři svíčky, které se postupně zapalují, každou neděli jedna. Symbolicky se tak odpočítává, kolik času ještě zbývá do Vánoc.

Tradice věnce vznikla až v první polovině 19. století. Jeho kruhový tvar má značit Boží pospolitost, jednotu, společenství a věčný život. Do té doby stačilo, když lidé měli v tomto čase doma něco živého, jako byly například větvičky ovocných stromů. První věnce se začaly vyrábět ze dřeva a byly často také vyřezávané. Později se začaly dělat věnce se základem ze slámy, která symbolizovala věčnost, odháněla zlé duchy a svou zlatavou barvou přinášela do domu požehnání a hojnost. Takový základ se obaloval čerstvým zeleným chvojím a větvičkami.

Tradiční barevností adventu je červená a zelená. Přičemž zelená barva znamená svěžest, životní sílu a přírodu. Červená má pak význam duchovní a symbolizuje krev Ježíše Krista, který se za nás obětoval. Ani svíčky na adventním věnci nejsou jen tak nahodilé a mají hlubší význam. Podle liturgického hlediska by měly být svíčky na věnci ve fialové, růžové nebo v červené barvě. Fialová je také barvou kněžského roucha, které si duchovní obléká o třetí adventní neděli. Svíčky na věnci zapalujeme postupně, každou neděli jednu a každá z nich má jiný symbolický význam.

Význam svíček na adventním věnci

Zapálením první adventní svíčky začíná také liturgický rok. Tato svíčka je označována jako Naděje. Pak se pokračuje v zapalování svíček ve směru hodinových ručiček.

Druhou adventní neděli, které říkáme také bronzová, zapálíme svíčku s jednoduchým, ale vše říkajícím názvem Mír.

Třetí adventní svíčka, které se říká Přátelství, se zapaluje na stříbrnou neděli a její plamínek nám má zajistit do celého nadcházejícího roku věrná a pevná přátelství.

Čtvrtou svíčku zažehneme až těsně před Vánoci, a to na zlatou neděli. I ona má, tak jako její tři předchůdkyně, hluboký význam. Jmenuje se Láska. Má naši lásku ochraňovat, pečovat o ni, ale také přinášet novou a vysílat ji do celého světa, který se díky ní stane lepším.

 Svátky v čase adventu

Sv. Odndřej připadá na 29. listopadu. V letošním roce je to také datum první adventní neděle. Tento den je považován za magický a příznivý všem věštbám, které se týkají milostných a manželských problémů, počasí i zdraví.

Sv. Barbora slaví svůj svátek 4. prosince. Z lidového hlediska je to první velký svátek adventního období. Dříve se vyznačoval maškarními průvody a procesími. Na venkově chalupy obcházely ženy v bílém, kterým se říkalo Barborky, a obdarovávaly ty nejmenší. Neprovdané dívky si v tento den řezaly třešňové větvičky, které jim měly předpovědět, jestli se v budoucím roce vdají. Pokud větvička rozkvetla nejpozději do Štědrého dne, mohla se dívka těšit na svatbu.

Sv. Mikuláš slaví svátek hned po Barborce, a to 6. prosince. Je to asi nejoblíbenější svátek před Vánoci. Hlavně u dětí, které se mohou těšit na bohatou a hlavně sladkou nadílku. Jen v případě, že zlobily, mohou někdy najít v punčoše kousek uhlí nebo bramborové slupky. To se ale určitě nestává. :-) V období středověku procházely městečky a vesnicemi mikulášské průvody, které v dnešní době nahradila postava Mikuláše, kterého doprovází anděl a čert.

Sv. Lucie má svátek 13. prosince. V předvečer tohoto svátku obcházely stavení bíle oblečené postavy s pomoučenou tváří a špičatým čepcem, které dávaly pozor na děti, aby po mikulášské nadílce nemlsaly více, než je zdrávo. Děti, které se uměly hezky pomodlit, pak obdarovaly a ostatní vyplatily proutěnou metlou. Lucky také kontrolovaly, jestli mají lidé v adventním období své domovy čisté a uklizené. Proto byly celé v bílém.

Přejeme Vám krásný a pohodový advent i požehnané Vánoce. :-)